Dánsko  | Finsko  | Island  | Norsko  | Švédsko  

 

Norsko – základní údaje

Historie

Začátek osídlení představuje 12.–8. století př. n. l.
Do historie Norsko výrazněji vstoupilo vikingským obdobím (800–1066). Dobyvačná tažení Vikingů měla stejný charakter jako stěhování národů v našich zeměpisných šířkách. Konec vikingského období bývá datováno bitvou u Stamford Bridge v roce 1066, kde norský král Harald Krutý (1047–1066) padl při pokusu stát se anglickým králem.
Největší rozkvět přinesla centralizovaná feudální monarchie ve 13. století. V této době se také upevnilo norské postavení v mezinárodních vztazích. Po vymření domácích králů začátkem 14. století a v důsledku silné morové epidemie se Norsko stalo součástí Kalmarské unie, v jejímž rámci postupně ztratilo politický význam a stalo se zcela závislé na Dánsku. Po neúspěšném protidánském povstání v roce 1535 ztratilo Norsko postavení království, bylo násilím nábožensky reformováno a stalo se vazalskou zemí Dánska. V této době přijímá také spisovný jazyk. Dánsko–norské rozpory se znovu přiostřily za napoleonských válek, což vedlo k úpadku norského obchodu. Na základě Kielské mírové smlouvy z roku 1814 bylo Norsko postoupeno Švédsku, zatímco území, která dříve patřila Norsku – Island, Faerské ostrovy a Grónsko – zůstala Dánsku. V roce 1815 byla uzavřena smlouva o unii mezi Norskem a Švédskem. Obě království měla vlastní parlament a vlastní ústavu. Zahraniční politika však byla soustředěna v rukou švédského krále a švédské vlády. Norsku nevyhovovalo zejména nedostatečné prosazování norských obchodních a námořních zájmů švédskými zastupitelskými orgány. Toto bylo příčinou norského rozchodu se Švédskem roku 1905. Na trůn nastoupil dánský princ Karel, zvolený norským parlamentem.

Geografie

Norsko zaujímá 40 % plochy Skandinávského poloostrova a má rozlohu 385 155 km2 včetně ostrovů. Pevnina pak má rozlohu 323 758 km2. Nejjižnější bod mys Lindesnes dělí od nejsevernějšího Nordkunnu vzdálenost 1752 km, šířka kolísá od pouhých 6,3 km u Narviku po 434 km v úrovni Bergenu. Je omýváno okrajovými moři Atlantského a Severního ledového oceánu – Severním, Norským a Barentsovým mořem. Mezi Norskem a Dánskem se nachází průliv Skagerrak.
Moře proniká hluboko do norské pevniny četnými fjordy. Pobřeží je lemováno 50 000 ostrůvky, z nichž jen polovina je osídlena. Součástí Norska jsou i arktické ostrovy Špicberky (61 020 km2) a ostrov Jan Mayen (377 km2). V Antarktidě patří Norsku ostrov Bouvetův (49 km2), ostrov Petra I. (156 km2) a poměrně velká část pevniny – země královny Maud. Množství daleko zabíhajících a větvících se fjordů, spleť členitých zálivů a desítky tisíc ostrovů zvyšují délku pobřeží z 2650 km v přímé linii na 25 148 km ve skutečnosti. Pobřežní délka ostrovů je 58 133 km, délka pevninské hranice je 2542 km. Norsko hraničí s Finskem (727 km), Švédskem (1619 km) a Ruskem (196 km). Jeho území tvoří ze dvou třetin hory, náhorní plošiny a ledovcová pole. Skandinávské pohoří není celistvým útvarem, nýbrž soustavou oblých hřbetů a náhorních plošin, z nichž místy ční skalní suky nebo řetězce ostře modelovaných hrotů a hřebenů. Vysokohorské partie kryje věčný led a sníh v podobě asi 1700 ledovců o celkové ploše 4600 km2. Největší plochu má Jostedalsbreen (487 km2) s 26 splazy. Nížin je v Norsku jen velmi málo. Nejnižší nadmořská výška se pohybuje kolem 150 m.

Demografie

Počtem obyvatel 4,5 mil. se tento severský stát řadí mezi menší evropské státy. Hustota osídlení je 14 obyvatel/km2
Norsko je státem germánského národa Norů, kteří tvoří 97 % obyvatelstva. Na severu žije 20–30 tisíc rasově odlišných Laponců, zčásti dosud kočujících se svými stády sobů, a kolem 10 000 již značně smíšených Finů, místně zvaných Kvenové. Z cizinců patří k nejpočetnějším Dánové, Britové, Švédové a Němci. Přibývá příslušníků mimoevropských etnik, zejména Vietnamců, Pákistánců apod.
Vzhledem k přírodním podmínkám je osídlení země málokde plošné, ale většinou lineární, podél pobřeží a v údolích řek.

Podnebí

Norsko leží v jedné z největších teplotních anomálií světa a je nejteplejší ze všech zemí, které mají stejnou polohu. Průměrné teploty ostatních polárních oblastí jsou o 16–20°C nižší a nebýt zdejších hor, bylo by norské klima ještě vlídnější.
Vše, co je v Norsku dobrého, přichází od moře. Vůbec největším dobrodiním je severoatlantská větev Golfského proudu, který až ke skandinávským břehům nese poselství z tropické karibské oblasti Atlantiku.
Norské podnebí je typicky oceánské s malými výkyvy teplot mezi dnem a nocí, létem a zimou. Tento rozptyl činí při moři pouze 10°C. Oslo má průměrnou zimní teplotu -3,5°C a letní 17,5°C. V horách a se vzdáleností od pobřeží se výkyvy zvyšují až na 25°C. To pravé severské podnebí číhá až na nejzazším severu, zhruba za 70. rovnoběžkou. V nejsevernějších oblastech vnitrozemí klesá v zimě teplota až na -50°C. Nejstudenějšími oblastmi jsou náhorní plošiny v severním Norsku (Finnmark), kde se teplota pohybuje pod bodem mrazu až 245 dní v roce. Tady je tedy již nefalšovaná Arktida, kdy i letní měsíce nemají průměrnou teplotu vyšší než 10°C.

 
kontaktpro jednotlivcepro kolektivysportovnío zemíchfotogalerie a referencepublikacestatistikypřihlásit
© 2018 Polar travel